Promenáda v plavkách v Turecku, zemi žen zahalených od hlavy k patě, mi připadala asi jako i mnoha dalších dívkám, poněkud zvláštní, ale dopadla dobře. Po všech oblastních, krajských a jiných kolech Miss v České Republice to bylo stále totéž, ale přitom jaksi nové. Byla jsem si vědoma, že tentokrát už na mne v případě úspěchu nebude hrdá pouze naše obec nebo kraj, ale tentokráte bych snad skutečně důstojně reprezentovala celý náš "nepočetný český nárůdek". Samotná soutěž Miss Europe se samozřejmě nesestávala pouze z promenády v plavkách (viz. obrázek), při které se dívky několikrát projdou sem a tam a otočí, ale tréma, ta je opravdu vždy přítomná! Zakopnout u této disciplíny by totiž předem znamenalo jistý neúspěch v celé soutěži. To vše se dívkám při takových soutěžích honí hlavou a já nebyla výjimka. Už jen samotný pocit být na Miss Europe je pocit na který se nezapomíná a tím jediným jsem si v dané chvíli na fotografii byla jistá. O tom, co přišlo potom, jsem se odvážila doufat opravdu jen v maličkém kousku vědomí, ale pak to přišlo!

Ve chvílích korunovace na Miss Europe ´95 jsem zažívala opravdu jeden z nejsilnějších, pakliže ne nejsilnější prožitek ve svém životě. Ten pocit se opravdu nedá nikterak popsat, a slova jako povznášející, oslňující či závratný se skutečnosti přibližují jen dosti neohrabaně a z hodně velké vzdálenosti. V ony okamžiky jsem si uvědomovala, že jsem tentokrát opravdu dosáhla až na ten nejvyšší možný stupínek kariéry Miss a bylo to skutečně moc krásné.